Sousloví „úřední překlad“ má dva významy: v prvním z nich je „úřední překlad“ překladem úředního textu, tak jako je „právní překlad“ překladem textu právního a „technický překlad“ překladem textu technického. Ve druhém významu je „úřední překlad“ překladem s úřední zárukou správnosti, tedy překladem splňujícím požadavky tzv. tlumočnických předpisů, zejména pak zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Takovému překladu se častěji říká soudní překlad, protože ho vyhotovuje tzv. soudní překladatel jmenovaný Ministerstvem spravedlnosti po splnění zákonem stanovených podmínek. Zákon v takovém případě mluví o překladatelském úkonu.

Náležitosti

Úřední překlad ve smyslu „ověřeného překladu s kulatým razítkem“ se skládá ze tří částí:
1. překládané listiny nebo její kopie,
2. překladu a
3. překladatelské doložky (= potvrzení překladatele, že překlad odpovídá připojené listině).

Formy

Překlad vyhotovený soudním překladatelem může mít dvě formy. První z nich je tradiční listinná, kdy soudní překladatel všechny součásti překladu sváže trikolórovou šňůrkou do jednoho svazku. Šňůrku na zadní straně přelepí přelepkou, kterou orazítkuje. Nově lze soudní překlad vyhotovit i elektronicky. Překladatel uloží všechny součásti překladu do souboru ve formátu PDF/A a tento soubor opatří kvalifikovaným elektronickým podpisem a časovým razítkem.

Důvěra orgánů

Je-li orgánu veřejné moci (úřadu, soudu, policii apod.) předložen úřední překlad, tedy překlad se všemi náležitostmi vyhotovený oprávněnou osobou (= soudním překladatelem), vychází se z toho, že odpovídá překládané listině, a orgán veřejné moci nezkoumá jeho správnost. Dá se tedy říct, že jde o překlad požívající veřejné víry ve správnost, případně důvěry institucí reprezentujících veřejnou moc.