Blíží se novela tlumočnického zákona. Poslanci nyní projednávají vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a další související zákony. K oněm „dalším souvisejícím zákonům“ patří i zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, neboli tlumočnický zákon. Jedná se o tzv. technickou novelu, která má – eufemisticky řečeno – napravit aplikační nedostatky nových znaleckých a tlumočnických předpisů (rozuměj upravit znalecký zákon alespoň trochu tak, aby znalci přestali vracet razítka nebo se dokonce hlásili noví zájemci). Co se od 1. prosince 2025 změní pro soudní tlumočníky a překladatele?
Začněme tím, co novela tlumočnického zákona nemění, ač v to část profesní komunity možná doufala: všichni stávající soudní tlumočníci a překladatelé musí do 31. prosince 2025 složit tzv. vstupní zkoušku, jinak jim zanikne současné oprávnění k výkonu činnosti. Jinými slovy, s Novým rokem přestanou být soudními tlumočníky a překladateli. Tato povinnost se týká všech, i „zasloužilých“ kolegů, kteří činnost vykonávají desítky let.
Vstupní zkoušku však nebude nutné skládat znovu, pokud se soudní tlumočník či překladatel rozhodne přibrat ke svým pracovním jazykům další. Ruší se tedy časové omezení platnosti vstupní zkoušky. Dosud se považovala za splněnou, pokud uchazeč, který již je soudním tlumočníkem či překladatelem, žádal o zápis pro další jazyk před uplynutím tří let od prvního složení vstupní zkoušky. Nyní složí zkoušku pouze jednou a v případě, že se rozhodne požádat o zápis dalšího jazyka, už ji znovu skládat nebude, ani kdyby žádal o řadu let později.
Uchazeč, který nevystudoval na vysoké škole jazyk, pro který žádá o zápis do seznamu tlumočníků a překladatelů, bude moci podmínku odborné způsobilosti splnit i jinou odpovídající jazykovou zkouškou než státní jazykovou zkouškou pro obor tlumočnický nebo překladatelský – například zahraničním certifikátem.
Lhůty v zákoně (např. pro zápis žadatele do seznamu, oznamování změn ministerstvu apod.), se novelou sjednocují na 15 dní. Jde o dny kalendářní, nikoli pracovní, jako tomu je ve většině případů v současném znění zákona.
Vzetí tlumočníka do vazby nebo nástup do výkonu trestu odnětí svobody bude automaticky znamenat pozastavení výkonu tlumočnické činnosti.
Novela jednoznačně stanovuje, kdy má ministerstvo jako dohledový orgán možnost správního uvážení, resp. vlastního posouzení, a kdy musí jednat pevně stanoveným způsobem podle zákona. Dosavadní formulace „ministerstvo rozhodne“ (např. o zrušení oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost) totiž připouštěla dvojí výklad. Nově ministerstvo „zruší“ (tj. „musí zrušit“, jiná možnost není) oprávnění tomu, kdo přestal splňovat podmínky pro výkon tlumočnické činnosti, ale „může zrušit“ (tj. „může, ale nemusí“) oprávnění tomu, kdo závažným způsobem nebo opakovaně porušil povinnost stanovenou zákonem.
Správným krokem je zrušení zápisu odmítnutí úkonu „pro nedostatek odbornosti“ do veřejné části seznamu tlumočníků a překladatelů (§ 16 odst. 1 písm. j)). Dosavadní úprava je taková, že kdo odmítne tlumočit či překládat pro orgán veřejné moci s odůvodněním, že se v daném oboru nevyzná natolik, aby mohl úkol řádně splnit, má být nahlášen ministerstvu, které má tuto okolnost zapsat do seznamu jako veřejný (!) údaj. Jedná se vlastně o pranýřování etického chování: kdo bude k práci přistupovat odpovědně, bude mít záznam v seznamu.
Právní předpisy by přitom naopak měly aprobovat etické chování a bránit neetickému. Podle obecně přijímané profesní etiky musí tlumočník či překladatel odmítnout zakázku, na kterou svými schopnostmi nestačí, třeba právě proto, že je z oboru, ve kterém se nevyzná natolik, aby mohl vyhotovit kvalitní překlad. Je třeba mít na zřeteli, že překládané texty, které se dostávají do ruky soudnímu překladateli, jsou z mnoha různých oborů a nelze čekat, že se soudní překladatel – jazykový profesionál – orientuje ve všech.
Některé údaje si – bude-li novela přijata – naopak budou moci tlumočníci a překladatelé zapisovat do seznamu tlumočníků a překladatelů (tzv. Seznatu) sami: e-mailovou adresu, kontaktní adresu a internetovou schránku týkající se tlumočnické činnosti.
Mírnou změnu dozná novelou i vyhotovování elektronických soudních překladů: certifikát pro elektronický podpis bude nově muset obsahovat označení „soudní překladatel“, „soudní tlumočník“ nebo „soudní překladatel a soudní tlumočník“ místo dosavadního „překladatel“. Minimální doba platnosti certifikátu, na kterém je založeno elektronické časové razítko, se zkracuje z pěti na tři roky.
Ke změnám dojde i v souvislosti s elektronickou evidencí tlumočnických a překladatelských úkonů. Nově bude stačit úkon zapsat do 30 dnů místo dosavadních 5 pracovních dnů od zadání úkonu a údaj o přiznané odměně a náhradách do 90 dnů od zadání úkonu, nebo od okamžiku přiznání odměny. U určené odměny, tedy odměny za práci pro orgány veřejné moci, se už nebude evidovat odměna vyúčtovaná, ale pouze přiznaná.
Prodlužuje se i (beztak nedodržovaná) 15denní lhůta na úhradu odměny orgánem veřejné moci, a to na 30 dní.
Ministerstvo spravedlnosti bude mít i po přijetí novely možnost udělit tlumočníku či překladateli výtku, ale už pouze za „drobné nedostatky ve výkonu tlumočnické činnosti“, nikoli za „drobné poklesky v chování“ jako dosud.
Změny dozná i přestupková odpovědnost: dosavadní formulace „za přestupek se uloží pokuta“ se změní na „za přestupek lze uložit pokutu“, ministerstvo tak bude mít možnost správního uvážení, resp. bude moci rozhodnout, zda pokutu udělí. Nevykonání tlumočnické/překladatelské činnosti ve sjednané nebo stanovené době bude vyčleněno jako samostatný přestupek (dosud bylo v jednom ustanovení s odbornou péčí).
Pokud poslanci a po nich i senátoři novelu v této podobě schválí, nestane se sice tlumočnický zákon zákonem dobrým – to by musel být kompletně přepracován –, ale přece jen o kousek lepším a k tlumočníkům a překladatelům vstřícnějším.