Mgr. Bc. Pavel Mašarák
soudní překladatel / němčina
Jakubská 1, 602 00 Brno
Hledáte dodavatele překladů? Můžete volit mezi dvěma možnostmi: samostatným překladatelem nebo firmou – překladatelskou agenturou, která „zaměstnává“ více překladatelů. Kdo je ale lepší? Jednotlivý překladatel nebo překladatelská agentura? A jaký je vlastně mezi překladatelem na volné noze a překladatelskou agenturou rozdíl?
Překladatelé obvykle odpovídají, že samozřejmě samostatný překladatel. Pravdivá odpověď je ale složitější: jak kdy, resp. jak na co. Vždycky je nutné volit vhodný nástroj podle situace. Tak jako neberu kladivo, když mám zašroubovat šroubek, je třeba si i u překladu nejprve ujasnit, co vlastně potřebuju. Budu zadávat překlad do jednoho jazyka, nebo do mnoha jazyků současně a navíc exotických? Bude se jednat o soudní překlad s kulatým razítkem, nebo prostý překlad „bez ověření“? Záleží mi na důvěrnosti informací v překládaných dokumentech, nebo v nich není nic tajného a může je vidět kdokoli? Potřebuju překlad velkého množství textu do dalšího dne, nebo jen pár dokumentů a zase tolik to nespěchá?
Zadavatelé překladů mají někdy představu, že od překladatelské agentury dostanou kvalitnější překlad, protože je to „renomovaná firma“, kde na překladatele dohlíží další lidé. Tato představa je mylná: dodaný překlad v agentuře nekoriguje další překladatel, ale (pouze formálně) administrativní personál, který příslušný jazyk často ani neovládá. Práce dvou kvalifikovaných překladatelů na jednom překladu by se při tlaku na cenu, jaký v branži panuje, nezaplatila. Na úředním, resp. soudním překladu navíc další překladatel ani pracovat nemůže: překlad je povinen vyhotovit soudní překladatel osobně a sám za něj také nese odpovědnost. Překladatelská agentura je zde pouze zprostředkovatelem práce pro překladatele, resp. zprostředkovatelem mezi zákazníkem a překladatelem (pokud pomineme protiprávní praxi „nechávání překladatelských doložek v agentuře“).
Obecně platí, že je pro zadavatele lepší hledat nejprve samostatného překladatele a usilovat o přímou spolupráci s ním, a to ze tří důvodů:
Obrátíte-li se přímo na překladatele, budete vědět, na koho se obracíte, kdo konkrétně bude vaše texty překládat. Můžete si udělat představu, jestli si vaše peníze zaslouží, má dostatek zkušeností, odpovídající vzdělání apod. Tuto výhodu u agentury nemáte: poté, co agentura obdrží zakázku, administrativní personál začne hledat v databázi vhodného překladatele. Takového, který má zrovna čas a překlad udělá za co nejméně peněz. Přímý kontakt s překladatelem vám agentura zpravidla neumožní (přestala by pak být potřeba). Často se zapomíná, že překlad je (i v době umělé inteligence!) intelektuální dílo, jehož kvalita z velké části záleží na člověku, který ho vyhotovuje. Při přímé spolupráci s překladatelem zákazník ví, komu překládaný text svěřuje.
Dobrou práci lze dlouhodobě dělat jen za dobrou odměnu. Vysoce kvalifikovaný odborník, který je například pro právní překlad nezbytný, nebude za podřadnou sazbu k mání. Cenové sazby překladatelských agentur a překladatelů jsou více méně srovnatelné. Rozdíl je v tom, že pokud překlad zadáte přes agenturu, ukrojí si agentura z platby svůj (někdy celkem velký) díl a překladatel dostane odměnu, která ho k dobré práci příliš nemotivuje, protože obvykle nepokryje čas potřebný k vyhotovení opravdu kvalitního překladu. Někdy je dokonce nižší než vyhlášková sazba (550 Kč/normostrana), za kterou soudní překladatelé pracují pro státní orgány, a to už je co říct. To je také důvodem, proč ti nejlepší překladatelé pro překladatelské agentury obvykle nepracují. Je to logické: proč by elitní překladatel pracoval za nízkou odměnu pro agenturu, když může za vyšší pracovat pro své vlastní klienty, kterých má dostatek. Platí to zejména pro velké jazyky, jako je němčina a angličtina. Překladatelé těch méně frekventovaných s agenturami spolupracují častěji – zakázek na malé jazyky je méně a tím, že je i méně jejich překladatelů, mohou si říct o vyšší honorář i u agentury.
U úředních a právních překladů existuje ještě jeden důvod, proč se obrátit přímo na překladatele: pokud překládaný text obsahuje citlivé informace, platí, že čím méně lidí ho uvidí, tím menší je riziko úniku informací. Když se obrátíte na agenturu, dostane dokumenty do rukou nejprve administrativní pracovník (ten, kdo má zrovna službu, často na home office…), a až poté překladatel. Tyto lidi neznáte – nevíte, kdo to tentokrát bude, zda třeba nemá k věci nějaký vztah, kde se vlastně překládaný text „toulá“. Ujištění překladatelské agentury, že jsou všichni její spolupracovníci vázáni mlčenlivostí, vám nepomůže. Pokud dojde k úniku informací, škoda už se stala a nejde ji napravit. Advokát, který často zadává překlady z němčiny, by měl proto v ideálním případě oslovit přímo soudního překladatele němčiny, osobně se s ním seznámit, a pokud mu bude vyhovovat, spolupracovat s ním dlouhodobě. Při dlouhodobé spolupráci vznikne důvěra, kterou soudní překladatel určitě nezklame.
Abychom ale byli spravedliví, musíme zmínit i přednosti překladatelských agentur, resp. slabá místa samostatného překladatele.
Pokud potřebujete překlady nikoli jen do jednoho, ale do mnoha různých jazyků současně, může být překladatelská agentura vhodnější. Zbaví vás starostí s hledáním vhodných překladatelů a náročného sjednávání spolupráce s každým z nich jednotlivě. Budete mít jednoho partnera, který překlady zajistí. Z výše uvedených důvodů by sice pořád bylo lepší najít si překladatele pro všechny potřebné jazyky jednotlivě a spolupracovat s nimi přímo (překladatel jednoho jazyka často zná podobně solidní kolegy s jinými pracovními jazyky), pokud ale potřebujete jazyků opravdu hodně, může být hledání překladatelů a sjednávání spolupráce s nimi nad vaše síly. Překladatelská agentura je na to zařízená, zadávání překladatelských zakázek jednotlivým překladatelům je jejím denní chlebem.
Druhým případem, kdy může být překladatelská agentura vhodnější, je situace, kdy potřebujete přeložit velké množství textu ve velmi krátké lhůtě. Překlad desítek normostran do druhého dne nebude v silách jednoho překladatele. Agentura má v databází množství překladatelů, takže je schopna se s takovým požadavkem vypořádat. Ale pozor: jen za tu cenu, že zakázku rozdělí na části mezi více překladatelů, což se obecně nedoporučuje. Každý překladatel překládá trochu jinak, je těžší zajistit jednotnost použité terminologie apod. Stresovým situacím spojeným s expresními překlady je určitě lepší předcházet.
Pokud už se rozhodnete oslovit překladatelskou agenturu, pamatujte, že mezi agenturami jsou – stejně jako mezi jednotlivými překladateli – rozdíly. Jsou agentury, jejichž majiteli jsou bývalí nebo i současní překladatelé. Dobře znají překladatelské řemeslo, protože kdysi sami působili na volné noze a podnik se jim přirozeně rozrostl. A pak jsou agentury založené lidmi mimo obor, kteří nikdy sami nepřekládali, a překlad je pro ně spíše podnikání než radost z překladatelské práce. U agentury založené bývalými překladateli bude naděje na dobrý výsledek určitě vyšší.
Závěrečné doporučení ale zní: snažte se nejprve navázat spolupráci s jednotlivým překladatelem. Na překladatelskou agenturu se obraťte až v okamžiku, kdy vám překladatel nebude moci vyhovět. Pokud už spolupracujete například s překladatelem němčiny a nově potřebujete překlad do jiného jazyka, zeptejte se svého stávajícího překladatele, zda někoho nezná. Soudní překladatelé navštěvují vzdělávací semináře, znají se z akcí Komory soudních tlumočníků a soudních překladatelů, z předchozí spolupráce, ze studií apod., takže je pravděpodobné, že někoho budou znát. A pokud ne, můžete nahlédnout do oficiálního seznamu tlumočníků a překladatelů, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Seznam obsahuje soudní tlumočníky a soudní překladatele a umožňuje filtrovat je podle jazyků a místa působení. Najít překladatele nemusí být zase tak obtížné, jak se to na první pohled jeví.
